V období Vánoc jsme se sešli v klubovně a společně jsme si zahráli deskové hry. Na výběr jich nebylo málo a proto mezi klasickými Aktivitami, Carcassonne a dalšími se objevily hry nové, které jsme našli v klubovně pod společným vánočním stromečkem. Někteří se přišli pochlubit s hrami, které dostali k Vánocům a ostatní kamarády tak novou hru naučili. Společně jsme strávili krásné a hravé odpoledne.
Po lampionovém průvodu následovala před kulturním domem Bubušou. Po krátké odmlce jsme ji pro občany Jedovnic připravili my – Pionýři.
Pro všechny, kteří přišli, byl připravený oheň k opékání špekáčků, strašidelné občerstvení s dýňovými specialitami, ale hlavně celý večer patřil malým strašidlům, čarodějnicím a duchům.
Děti, které přišly ve strašidelných oblecích, byly odměněny a mezi nimi byly vybrány nejstrašidelnější příšery. Hodnotili se také vydlabané dýně, kterých letos nebylo velké množství. Strašidelný večer se nesl v duchu soutěží pro děti. Za splněné disciplíny si děti vybíraly zasloužené odměny.
Velký úspěch u malých i velkých mělo žonglérské představení se svítícími kuželkami a míčky. Díky hbitým prstům pana žongléra tak vznikaly ve tmě kouzelné světelné obrazce. Těšíme se na strašidelnou viděnou příští rok.
Spajdík
Již tradičně pro širokou veřejnost pořádali Pionýři cestu pohádkovým lesem. V nedělní podvečer měli tak možnost všechny děti a jejich rodiče navštívit pohádkový les. Pohádkových milovníků se letos sešlo přesně 250.
Na začátku každý obdržel startovní lístek, do kterého na všech pohádkových zastaveních sbíral razítka. Po cestě pohádkovým lesem potkali malí i velcí celkem 11 pohádkových stanovišť.
Navštívili tak motýla Emanuela s Makovou panenkou, zacvičili si s Bobem a Bobkem, podívali se na nešiky Mata a Pata a cestou přes Krakonošovo potkali čerta s Káčou na zádech až došli do Šmoulí vesničky, kde kousek od ní zrovna vařili povidla Křemílek a Vochomůrka. Co by to bylo za pohádkový les, kdyby v něm nebyla perníková chaloupka, ze které si děti odlouply perníček na posilněnou, aby uchránili Karkulku před vlkem a vůbec došli ke kamarádům Jů a Hele. Nechyběl ani dětmi oblíbený seriál Simpsonovi, který vyhrál ve finálním hlasování o nejlepší scénku.
Kdo to zvládl a pohádkovou trasu došel až do konce, získal pamětní list a mohl se po vyčerpávající cestě občerstvit a opéci špekáčky. Děkujeme všem, kteří na pohádky nezanevřeli a stále věří, že dobro zvítězí nad zlem, jak už to v pohádkách bývá a dorazili na náš pohádkový les. Ještě větší poděkování však patří účastníkům, kteří pro nás všechny pohádky hráli. Teď už ale zazvonil zvonec a pohádkového lesa je konec.
Spajdík
Pokud jste se vydali v sobotu 19. října kolem 3 hodiny na procházku, mohli jste narazit na papírové dráčky, kteří Vás přivedli na drakiádu.
Počasí nám přálo a louka na Harbechu se brzy zaplnila lidmi. Každý příchozí soutěžící se tak zaregistroval do soutěží a už jen čekal na vhodný vítr. Vlastní kategorii měli draci doma vyrábění, kterých nebylo mnoho, a zasloužili si náš obdiv. V soutěžích a závěrečném hodnocení se nezapomnělo ani na draky úplné lenochy, kteří si také zasloužili malou cenu za snahu.
Pouštění draků a krásnou podzimní atmosféru nám dokreslovalo pečení brambor v ohni, na kterých si mohli příchozí pochutnat. Děti tak objevily novou dobrotu a dospělí zavzpomínali na mládí.
Ráno 12. října v 8:00 h. jsme měli my – oddíl Skokani sraz u klubovny. Jeli jsme na kolech do Rudice, kde se konal tradiční pochod RUDICKÝM PROPADÁNÍM BEZ VÁHÁNÍ. Ostatní oddíly s mladšími dětmi šly pěšky kratší trasu. Když jsme se dopravili na fotbalové hřiště do Rudice, tak jsme se zaregistrovali a už jsme se mohli vydat na trasu 15 km. Šli jsme pomalu kolem lesních školek a o kousek dál jsme se zastavili u Klostermannovy studánky. Dále jsme pokračovali lesem směrem do Křtin. Po cestě jsme sbírali houby, hráli hry a těšili se až nám Mrož koupí ve Křtinách na posilnění zákusek. Cestou jsme prošli dvě kontroly, na nichž jsme dostali razítka. Jedna z nich byla u rybníka Dymáku kde probíhal rybolov. Náš pochod jsme ukončili opět v Rudici, tady jsme dostali pamětní list a dřevěné camrátko na památku. Příští rok jdu 35 km.
Nela